Zase je to život! (2)

• 7. 6. 2017
• • Psychologie a motivace

V minulém článku jsem vám nastínila, že se v mém životě odehrála jedna poměrně důležitá změna. Ano, narazila jsem na něco, co mi pomohlo (mimo jiné) zvítězit nad bolestmi a utrpením, které mě sužovaly více než rok.

Moje každodenní vstávání z postele byla bolest a následně i slzy. Ten pocit, kdy si nemůžete stoupnout na nohy, protože vám do paty někdo zabodává hřebík.  Postupem času i do té druhé. Nemůžete pořádně chodit, dlouho stát. O mém oblíbeném běhání či jízdě na koloběžce ani nemluvím. Něco, co jsem dělala strašně ráda najednou bylo nereálné. Logický krok tedy byl zajít k lékaři a zjistit co to je.

Po absolvování rentgenu (v psychiatrické léčebně, takže trochu zábavné) zněla diagnóza lékaře „to vypadá na ostruhu“. Říkám fajn, co s tím. Omezuje mě to v životě, v pohybu, bolí to a ani nevím, z čeho to vzniklo. Lékař ovšem taky nevěděl. Takže jsem dostala prášky proti bolestem (jak jinak) a „poukázku“ na ultrazvuk, že to by mohlo pomoci. Nepomohlo. Absolvovala jsem tolik různých ultrazvuků, rozmasírování a já nevím čeho, že už jsem to přestala počítat. Vrchol léčby bylo ozáření na Masarykovém onkologickém ústavu v Brně. Když pominu nepříjemného lékaře, který mi dával najevo, že je ozáření jen můj rozmar, to proběhlo docela hladce. Rada ovšem zněla: „tak neběhejte a nesportujte, když máte ostruhy“. No není nad dobře míněnou radu od lékaře že…!?

Ozáření ovšem nepomohlo a já propadala zoufalství. Naštěstí se objevilo cosi, co bylo pro mě chycení se stébla před utonutím. JÍDLO!!! OPRAVDOVÉ JÍDLO!!! Tytam byly všechny nejisté a pochybné („zdravé“) potraviny a nastoupila opravdová strava. Výsledek???? To, co klasická nemocniční léčba nezvládla za rok, zvládlo opravdové jídlo za 4 (!) měsíce.

Vstávání z postele může probíhat klidně s výskokem, vrátila jsem zpátky na stezku a užívám si uběhnuté kilometry. V červnu loňského roku jsem absolvovala vojenský pochod na cca 35 km různým terénem naprosto v pohodě a bez úhony. To by pro mě bylo pár měsíců nazpět naprosto nereálné.

Tím pro mě ovšem tento – z počátku experiment – neskončil. Naopak. Zjistila jsem, že když se zbavíte něčeho, o čem jste si mysleli, že je vlastně normální a zdraví prospěšné, může vám to sakra hodně pomoct. Kvalita života od té doby je neporovnatelná. Spousta energie, žádné bolesti, snížení tělesné hmotnosti a spousta dalších benefitů……zase je to život!

Autor článku: Dana Kaňová